Tři prvky se opakují na každé trase tohoto pobřeží. První je voda: podél itinerářů nejsou žádné prameny a v létě spotřeba rychle stoupá. Druhý je terén: vápenec, často vyhlazen a kluzký, s exponovanými úseky. Třetí je značení, které se na téže trase pohybuje od dobrého po zcela chybějící.
Z toho plyne jeden praktický důsledek: místní průvodci na náročných trasách nejsou luxusní službou. Znají průchody, situaci s vodou a únikové možnosti, pokud se něco pokazí.
Pro ty, kdo chodí bez průvodce, je rozumným přístupem začít s krátkými panoramatickými trasami, posoudit terén, a teprve poté se pustit do sestupů do zátok nebo vnitrozemských soutěsek.
